Každá žena potřebuje svůj šperk.

A tak se přes fotky svetrů, růžového skákacího slona a tahacího kačera dostáváme k jedné, která zachycuje malou, červenou krabičku. Hned následující fotka přibližuje její obsah. Malé zlaté náušničky. Musím přiznat, že na tu dobu byly velmi originální. Bohužel netrvalo dlouho a jedna z náušniček byla navždy ztracena. Přišly šesté narozeniny a s nimi nástup do školy. „Tady máš něco pro štěstí“ řekli mi rodiče a hrdě mi podávali pečlivě zabalenou krabičku. Ukrývala krásný stříbrný set náušnic a řetízku s přívěskem lžičky. „Jenže já chtěla tu novou panenku, co tak krásně otvírá a zavírá oči“!

Od té doby jsem veškeré vitríny se šperky obcházela obloukem. Stejně by se k mé černé vytahané mikině a kalhotám s rozkrokem u kolen nehodily. Často jsem slýchala, že se mám oblékat víc žensky a používat aspoň řasenku. Každé narozeniny se někdo ochotně nabízel, jestli nezajdeme vybrat nějaký náramek, řetízek nebo náušnice. Se znechuceným výrazem jsem odmítala.

Jenže člověk se mění, osobnost se vyvíjí. Kamarádky si užívaly první randění a mě přestávalo bavit kopat s kluky za barákem do míče. „Mami nevyrazíme si na nákupy?“ Řekla jsem takhle jednou při večeři. Mamince radostí zaskočilo. Vyrazily jsme hned následující den. A tak vytahané mikiny nahradily přiléhavá trička, halenky a taky jedna sukně přibyla v mém šatníku. Jen těm doplňkům jsem stále nepřišla nějak na chuť. Ne, že bych snad nechtěla, ale nenašla jsem nic, co by ve mě vzbudilo onen WOW efekt.

„Ahoj!“ zdravím svojí kamarádku Pavlu. Pavla ke mně běží a šermuje mi rukou před obličejem. Nechápavě na ni zírám. Pavla mi nadšeně ukazuje prsteníček. „Honza mě požádal o ruku, v červnu bude svatba.“ říká a na prstě se jí leskne zásnubní prsten s malým diamantem. „Gratuluju!“ odpovídám a mám spolu s Pavlou upřímnou radost. Sedíme v kavárně, povídáme si a upíjíme ze svých hrnečků. Nemůžu z Pavly spustit oči, nejen proto jak viditelně září štěstím, ale hlavně proto co blyštivého se jí pohupuje u krku. Asi po 20 minutách už mi to nedá a říkám Pavle o tom, jak mě zaujal její řetízek. Pavla nejdřív nevěří. Zná můj postoj ke šperkům. Třikrát jí musím ujišťovat, že to myslím vážně. Pavla mi vypráví příběh tohoto šperku, jedná se o zakázkovou výrobu od firmy paní Adély Vomáčkové. Hned po příchodu domů jsem zabrouzdala na internetové stránky. Jsem velmi mile překvapena, ty šperky mají příběh, ty šperky vyjadřují charakter, ty šperky jsou můj dlouho hledaný WOW efekt. A tak se ke mně dostal můj první originální šperk. A stálo to za to, podle slov mojí maminky jsem konečně žena, protože každá žena potřebuje svůj šperk.