Máme rádi zvířata?

My lidé dělíme zvířata na domácí mazlíčky a na zvířata divoká. Dělíme je n zvířata chovaná a zvířata divoce živící. Další dělení zvířat jsme si vymysleli například jako zvířata chovná a mazlíčky. Lidé se snaží o umělý chov snad všech druhů zvířat i hmyzu a ne vždy se jim to daří. Ovšem i v této oblasti se občas stane zázrak a dokážeme do přírody vrátit zvířecí druh, který jsme před tím sami vyhubili. My lidé jsme vůbec speciálním druhem živočicha. Považujeme se za nadřazené ostatním druhům živočichů, nadřazené celému světu. Ale příroda nám umí dát najevo, že ne vždy to tak je.

My lidé jsme svým neuváženým chováním vyhubili velké množství druhů zvířat a další druhy přivedli na okraj vyhubení. Na druhé straně jsou lidé a skupiny lidí, kteří se toto snaží napravit a zachránit druhy, které jsou na pokraji vyhubení, navrátit je do jejich přirozeného prostředí, do přírody. Někdy se to povede, jindy ne. A zatím co si čtete tento článek, někde na světě právě vymírá další druh zvířete, o který náš svět definitivně přijde.  Lidé si následně snaží hrát na Boha a pomocí genového inženýrství přivést k životu vymřelé druhy zvířat. Ale je to tak správné? Pokud daná zvířata již před mnoha lety vyhynula, mohlo to být i z toho důvodu, že zkrátka se už do dnešních podmínek světa a podnebí nehodili.

Místo toho se přizpůsobili natolik, že z nich často vznikl druh jiný, nový, jako například z mamutů sloni, tygra šavlozubého dnešní tygři a tak dále. Lidé se snaží hrát si na Bohy a manipulovat s genetickou výbavou zvířat, klonovat je, upravovat jejich genofond a přivádět zpět zvířata, jako jsou dinosauři. Ale ti už sem opravdu nepatří. Místo toho, aby se snažili zachovat podmínky na naší planetě tak, aby nedocházelo k vymírání dalších druhů zvířat. Občas by stačil jen zdravý selský rozum, namísto hraní si na tvůrce, kdy je to na škodu.