Masožravé rostliny

Tento druh rostlin asi znáte jen z filmu „Adéla ještě nevečeřela“, a mohu vás ujistit, že ta masožravka pochopitelně nebyla myšlena vážně. Největší rostliny tohoto druhu dosahují s bídou velikosti deset až dvacet centimetrů v obvodu a až třiceti pěti centimetrů hloubky, hovoříme li o pasti, tedy lapače, nebo kalichu, jak chcete. Správně se tomu má říkat láčka. Tato obryně mezi masožravými rostlinami se však vyskytuje pouze na Borneu a ve vyšší nadmořské výšce, většinou od jednoho a půl kilometru nad mořem. Jmenuje se latinsky Nepenthes Rajah a v klidu může „zbaštit“ i většího potkana. Tedy i psa, ovšem ne takových rozměrů, jako ve známé komedii. Může. Budeme však raději na zemi a řekněme si, že nic takového pozorováno nebylo,potvůrka si bere jen menší tvory, mouchy, cvrčky podobný hmyz. Podívejme se však na masožravky pěstované u nás a v našich podmínkách. 

Co naprosto jistě vyžadují je především vzdušná vlhkost. Je tedy třeba často vlhčit. K tomu patří zálivka. Pozor, ne čerstvou vodou z kohoutku! Když už touhle, tak řádně odstátou. Ale lepší je přírodní voda, dešťová, z potoka, z louže.
Potřebuje hodně světla a v zimě by měla být přisvětlována. Ale zase nesmí na slunce, které by ji vážně poškodilo.
Jak hnojit? Proboha vůbec. Tyto rostliny žijí v chudé půdě, a tak si to co je třeba doplní právě z ulovené kořisti. 
Také je náročná na zeminu. V normální zahradnické asi dlouho nevydrží. Kupujte směs u odborníků, nebo zkuste směs rašeliny s drceným perlitem, dubové kůry a dřevěného uhlí. Můžete přidat něco na odlehčení, třeba kousky molitanu.

Když tohle všechno dáte dohromady, ani tehdy si nemůžete být jisti úspěchem. Tedy myslím to tak, aby byla rostlinka zdravá a fungovala. Aby vám doma vychytala mouchy, přinejmenším octomilky.
Takže nezbývá popřát hodně štěstí, a ještě, než začnete pěstovat tyto masožravé, nebo hmyzožravé potvůrky, kupte si plechové rukavice, aby vás nepokousaly.